Pořadatelům přednášky (městská organizace KDU-ČSL, Kulturní centrum a Římskokatolická farnost) se podařilo do České Třebové pozvat pětaosmdesátiletou Věru Sosnarovou, poslední žijící pamětnici této éry v České republice.
Její strhující životní příběh začíná v květnu roku 1945, kdy lidé v Československu oslavovali konec druhé světové války. Ne všichni ale měli důvod k oslavám. Některým totiž kruté časy naopak začínaly. S tanky osvoboditelů na naše území vtrhla i nechvalně proslulá sovětská tajná policie NKVD, která zde pozatýkala tisíce lidí. Mezi nimi byla tehdy i čtrnáctiletá Věra Mjelkinová (provdaná Sosnarová) z Brna. Věra doplatila na to, že její matka byla Ruska, která po bolševické revoluci v roce 1917 opustila s českými legionáři válkou a hladem zmítané Rusko a našla si nový domov v Československu. Tím se ocitla na černé listině zrádců, které chtěl stalinský režim ztrestat.
17. května 1945 je zatkli v Brně, matku i s dcerami - čtrnáctiletou Věrou a devítiletou Naďou. Pěšky putovaly takzvaným pochodem smrti z Brna do Mikulova, poté byly odvezeny do Budapešti, kde Sověti soustředili zajatce určené k deportaci. Tam je nahnali do dobytčáků a odvezli až na Sibiř do pracovních táborů.
V táboře (v gulagu) strávila Věra osm let, zažila nepředstavitelné hrůzy: zimu, hlad, násilí… To vše spolu s otrockou prací v lese, kde zajatci káceli a řezali stromy. Dalších dvanáct let musela pracovat v dolech, slévárně, na rybářské lodi až nakonec skončila v ruském kolchoze. Celou dobu se toužila vrátit do Československa, posílala žádosti o návrat prezidentovi Novotnému, ale nikdo ji neodpovídal. Nakonec se přes kontakty místního kolchozu s JZD na Moravě podařilo v roce 1964 realizovat jejich návrat do Československa, to již bylo Věře 34 let a vážila 37 kg.
V době komunistického režimu nesměla o svém příběhu s nikým mluvit, pod pohrůžkou vězení podepsala slib mlčenlivosti. O svých zážitcích se odvážila promluvit až po roce 2004. Od státu se jí nedostalo žádného odškodnění, protože nemá doklad, jímž by prokázala, že byla vězněná v gulagu. Její vzpomínky sepsal spisovatel J. S. Kupka v knize nazvané „Krvavé jahody“ s výstižným podtitulem - Krutý osud Češky, která zažila osmnáct let ponížení v ruských gulazích. 
Po skončení jejího asi hodinového emotivního vyprávění se paní Sosnarová osobně setkala v předsálí s každým, kdo o to projevil zájem. Řadě zájemců napsala věnování do zakoupené knihy. Domu odjížděla i ona dojatá z vřelého přijetí, které jsme ji u nás v České Třebové připravili.
Za pořadatele Miloslav Tesař (městská organizace KDU-ČSL)
FOTO: Michal Horák